vařila myšička kašičku

a já stravu pro rodinku. Přesně jako ta nekonečná myšička. Někdy mám pocit, že nedělám nic jiného než rozdávám jídlo. Ať už vlastnoručně uvařené, upečené, namazané nebo koupené určené přímo ke konzumaci. Sklízím obaly, drobky, zbytky a myju nádobí, resp vkládám a vykládám z myčky , mé věrné kamarádky. Stejně věrných kamarádek mám ještě pár. Pračka, sušička. Všechny rodu ženského. Ale abych nekřivdila, i s vysavačem je to vztah na tykání. Občas se mi zadaří, že uff ! Je všechno hotovo!  Přístroje tiše hučí, MDDs se učí, MLT si sami hrají, MDH si někde sportuje, na stole ani pod ním nejsou drobečky a nikde v mém zorném úhlu není nic k akutnímu zpracování. Rychle kávičku, aspoň uvařit, když už ne vypít, než se zase ozve mamííí! ;)

Jako každý jiný

i ten letošní podzim padají kaštany a stejně jako každý jiný rok i letos je to neskutečné lákadlo pro děti. Nasbírat co nejvíc a vyrábět zvířátka. Nestěžuju si, vždyt  ty moje jsem k tomu postupně z jakési nostalgie přivedla sama. Pamatujete?

Je mi líto, že právě tahle knížka mého dětství skončila v propadlišti dějin. Tam bylo inspirace! Vždycky mi jako malé bylo líto, že s kaštany, které jen vykukují z pichlavé šlupky se nedá pracovat a že nemužu vyrobit opravdového Kaštánka ;) Ani letos jsme se do jeho výroby nepustili a skončili u klasiky. Tak kaštany, párátka, špejle, provázek, nebozízek,nůžky, velká dávka trpělivosti s nemotornými prstíky nedočkavců a ta-dáá ;)

Jsem zvědavá, kolik sezon mne ještě čeká. Tahle byla třináctá ;)