polovinu roku

máme skoro za sebou a občas už dochází k tomu, že potřebuji zapsat něco do kalendáře na příští rok. Při hledání mamadiáře na rok 2011 jsem na stránkách Patagonie narazila na výzvu. Jednak skutečnou a jednak, pro mne, i obraznou a to napsat motivační dopis. Nikdy jsem nic podobného nedělala. Při posledním zaměstnávání se stačil životopis. Časy se mění....

Přemýšlím, proč nebo čím bych pro někoho mohla být užitečná. Chce se mi pracovat, zkusit dělat něco nového. Ne, že bych si připadala přímo nevytížená, ale s přibývajícím věkem dětí ubývají povinnosti přes den. Myslím si, že jsem celkem spolehlivá a zodpovědná, s víceméně prověřenými organizačními schopnostmi. Řídím auto, používám PC a v krajním případě jsem ochotná promluvit anglicky. Nevím, jestli tohle může stačit. Navíc si nedovedu představit, že budu někým řízená a kontrolovaná. Zvykla jsem si plánovat čas dost samostatně a případný zásah (nedejbože kontrola) MDH ve mne vyvolává skoro nelibost. Nejsem si jistá, zda jsem týmový hráč, lehko mne stresuje, když nejsem schopná včas nebo dobře splnit úkol. Už převládají negativa? Podtrženo, sečteno, asi bych se neměla pokoušet ani o ten dopis :))

můj první

háčkovaný projekt éry "po attic24", tím chci naznačit, že jsem tvořila už dříve, ale o tom jindy ;), byla rovnou deka. Dávno jsem po nich pokukovala a nikdy nesebrala odvahu nakoupit materiál a začít. Až úplně "blbuvzdorný" návod mě přiměl k akci.

Takhle to celé začalo

pokračovalo....



a pokračovalo...



... a hotovóóó
cca 120x170cm v celé kráse ;)


celé to trvalo zhruba dva měsíce ( včetně průtahů spojených se špatně odhadnutou spotřebou a nedostatkem materiálu) Fakt je , že jsem po večerech nedělala nic jiného a s háčkem jsem si připadala téměř srostlá, ale stálo to za to, ne? ;)

líbí se mi

vzrostlé zarostlé kvetoucí zahrady. Ta moje k tomu má daleko. Přesto, nebo práve proto, mne potěší, když něco, cokoli, ideálně bez mé výrazné pomoci, vykvete. Momentálně se do toho pustila dřevitá pivoňka.

Napočítala jsem dvanáct krásných poupat. A nádherně voní. Neodolala jsem a jedno si vzdala domů ;)

Navzdory letošnímu počasí mi ještě kvetou bergenie
a orlíček.

Doufám, že časem se přidají ještě další pivoňky, vajgelie, kakost, ořechoplodec...

Co letos opět nevykvete je vistárie.

Asi nejsem dostatečně "desperate" ;)

jsem tu

a vlastně ani nevím proč. Občas někde narazím na kolonku "zájmy". Většinou ji ignoruji, ale nedávno jsem se pokusila zamyslet. Došla jsem k tomu, že se vlastně veškeré mé zájmy smrskly na rodinu. Smrskly asi není úplne přesné. Nikdy jsem neměla nějak vyjímečné koníčky. Jen na těch pár, třeba četba, ruční práce nebo sbírka porcelánových figurek , byl tak nějak víc klid. Záměrně nepíšu čas. Čas by se našel i teď, ale ten klid chybí. Klid na to si knížku nebo nový úlovek patřičně vychutnat, pokochat se... Když už to kolem vypadá, že se všichni ostatní věnují čemukoli, k čemu mne nepotřebují a já se jakž takž oprostím od nedokonale utřeného prachu, drobků na podlaze či nezalitých kytek a sáhnu po knížce, tak nezazvoní-li telefon, určitě se do rozečtené první maximálně druhé stránky ozve "mamíííí".... vzdávám se. Lépe řečeno dávno jsem se vzdala a v těch náhle vzniklých chvilkách volna dělám to, od čeho se snadněji odbíhá nalít pití, zkontrolovat domácí úkol, utřít prdelku nebo rozsoudit sourozeneckou bitku. Usedám k počítači a zapojuji se do diskuze kamarádek. Před pár měsíci mi právě jedna z nich, N, poslala link na jedny z mnoha (jak jsme pak postupně objevily) úžasných stránek - attic24. Lehounko jsme tomu propadly a tak si myslím, že od té doby mohu do kolonky zájmy psát jako kdysi - háčkování ;)