dlouho

jsem přemýšlela, do čeho háčkovaného bych se měla pustit. A pak mi padlo oko na můj příruční "sklad přízí" a bylo rozhodnuto - taška. A jak jinak než inspirovná Attic24. Ideální zpusob, jak spotřebovat zbytky přízí různých barev a zabít tak nejméně dvě mouchy jednou ranou. Mít tašku, uklidit, vytřídit příze, zahánět spánek u tv a hlavně háčkovat!!! - tééda- až pět much jsem napočítala :) Tak hurá do toho! Dlouhé sloupky rychle přibývají, postup snadný. Problém nastal jen s dokumentací. Foťák s sebou odvezla MOD na cyklistický výlet. A mírné zpoždění zavinila dodávka knoflíků od výrobce ;)

btw MDR ;)
Nakonec všechno dobře dopadlo ;)

nemám

moc ráda uklízení věcí, které jakoby nikam a nikomu nepatří. Ty všech a nikoho - nabíječky, balící papíry a stužky, nůžky a nůžtičky, pravítka a úhloměry...- a takové ty, co člověk - v naší domácnosti já - sebere tu z podlahy, tu se stolu či kuchyňské linky. Kupím je na pár místech a čas od času musím sednout, roztřídit a roznosit do správných místností, šuplíků, krabic a krabiček... Zajímavé, co všechno najdu a jak nic z toho nikomu nechybí. Často mne napadá, že kdybych to všechno vzala a vysypala rovnou do popelnice nikdo si ničeho nevšimne. Ale nebyla by škoda těch sponek a gumiček do vlasů, korálků, knoflíků, mincí, pomád na rty, dílků skládaček a stavebnic, ruzných zavírátek od fixů a propisek, samolepek, vizitek, žvýkaček, vzácných kamínků, bárbínových botiček, petshopákovských obojků a mašliček, autíčkovských koleček, kindervajíčkovských překvapení, přívěsků na klíče a mobily, reklamních tretek... ? :)

nedávno

jsme byli na návštěvě. Já a MLT. U kamaráda ze školky. Sice se už skoro dva roky stýkáme i mimo školku, ale doposud to bylo na neutrální půdě. Kluci byli na sebe strašně natěšení a tak chvíli trvalo než se nám je podařilo jakž takž zklidnit a odeslat do hostitelova pokojíku bez toho, že by hrozila okamžitá demolice. Uff. Konečně jsem se koukla kolem sebe. Z kouknutí se stalo velmi zvědavé a jistě velmi nenápadné ;) rozhlížení se po kuchyni, hlavním pokoji a zahradě. Po chvíli mi došlo, kde se bere můj zájem. Uvědomila jsem si, jak moc se to tam zařízením, vybavením ... to ne. Teda vlastně taky, ale zní to divně... spíš... naladěním. Podobá se naladěním, stylem majitelce. Nikdy mne to u nikoho tak nezaujalo. Nejsem designér a vůbec si netroufám popisovat odborně styl. Osobně bych to nazvala upravená pohoda. Přemýšlela jsem i dalších domovech, které jsem navštívila... Nevím. Každopádně moc bych si přála, aby i na mé návštěvy to u nás doma působilo stejně "já".

"já, pane?

Já ne, pane." "A kdo, pane?" "To námořník číslo dva, pane." Hra. V naší domácnosti v upravené podobě velmi častá. Kdo si otřel prstíky od jahod o čerstvě vymalovanou zeď? Brácha. Kdo počmáral stejně vymalovanou zeď oranžovým fixem? Brácha. Kdo hodil sestřinu náušnici do odpadu umyvadla? Brácha. Kdo zkoušel nůžky na prostírání v obýváku? Brácha... Stejná odpověď se stejně bezelstným pohledem se stejnou samozřejmostí od dvou (skoro) stejných poťouchlíků. Proč se vůbec ptám ? Naivně si myslím, že se ozve "já"? A nebo mě baví ta hra? Nevím. Každopádně je to jedna z výhod mít dvojče - vždycky je po ruce někdo, kdo je schopen úplně stejné zhůvěřilosti. O co horší to v témže věku měla velká sestra. Na mimino v kočárku se těžko něco svádělo. Musela, chudák, používat průhledné " Já ne, to bubák" :)

měsíc

uplynul a já našla chvíli a rozhlédla se kolem sebe a kolem domu ;) Přes všechny ty deště, větry a horka, přes moji spíš nepéči než péči, přes nájezdy slimáků a hrabání koček vykvetla další "vlna"

weigelie a kontryhel a pivoňky


kručinka a kosatce

a dvě bezejmenné ;)


a zase jsem neodolala vůni a přinesla ji s sebou domů... škoda, že není cítit ;)

už dlouho

jsem přemýšlela, jak zútulnit zákoutí na verandě. Koupit sedák vhodných rozmerů se ukázalo jako nemožné a tak nezbylo než se do toho pustit vlastníma rukama.


K urychlení realizace přispělo teplé počasí, odjezd MDH a smutný fakt - likvidace prodejny galanterie - jediného prodejce merina v mém dosahu - s tím spojený 50% výprodej a tím pádem výhodný nákup materiálu - příze hnědé barvy. O vzoru bylo rozhodnuto rychle - oblíbený summer granny square. A "projekt lavička" startuje ;)
Spousta práce byla na samotné výplni...

Mezitím se zadařilo na keramických trzích, v květinářství i v ikea. Ještě fofrem vypnout pár hvězdiček....



K dokončení zbývá už jen krůček, ale zdá se, že docházejí síly a hlavně červené krvinky ;) ...

Hotovo !
V celé své kráse ;)