zase

jsem toho spoustu nestihla. A nemám na mysli  vánoční gruntování nebo víc druhů cukroví. Velký uklid provozuju podle nálady a potřeby. Odmítám mít okna v mrazu, jen proto, že se to má a odstavovat skříně od zdí, když za ně nic důležitého nezapadlo. I s množstvím pečiva jsem spokojená. Co mne jako každý rok trochu mrzí je, že jsem zase pozapoměla na takové to vlastní tvoření -  rodinné novoročenky, girlanda na krb,  přáníčka, výzdoba na okna, drobnosti pro kamarádky a švagrové... Něco s dětma -  dárečky pro učitelky, něco sama. Pár věcí zůstalo na půl cesty - hromada nenapnutých háčkovaných vloček, pár mi došlo pozdě. Moje předvánoční aktivity proběhly jako každý rok. Nejdřív mne koncem října zachvátí žaludeční nevolnost při poslechu koled v supermarketu. Pak sepíšu seznam a s příchodem adventu udělám výzdobu a nakoupím základ dárků. Další je fáze úlevy. Tam zpomalím, a pak nestíhám. Teda stíhám, ale už jen to základní. Zajistit ozdobení stromečku, dokoupit a zabalit dárky. Poslední fáze je nákup potravin. Pečlivě volím provozovnu mimo obchodní centra, pro kapra posílám MDH. Zítra jdu na to!

a slibuji, že příští rok se polepším....

tak co?

Stihnou to nebo ne? Vykvetou a zavoní?

Neodolala jsem. Podle květináčků by měly být bílé. Jako sníh. Jako letošní barva - stříbrné nevedou :) - mých Vánoc.
A co barborky?

Letos jsou ze zahrady od mojí mámy. Taky mají skluz. Neuschnu snad příští rok?! ;)

při hledání lístků

do divadla vhodných jako vánoční dárek pro  mé rodiče jsem narazila na představení divadla Kalich Bílý dalmatin - muzikál pro děti. Nadšeně jsem lístky koupila. To bude pro děti zážitek! Zvlášť v předvánoční době...Jak se víc a víc blížil den D začínala jsem tušit, že to nebude jen tak. Poctivě jsem si našla co nejméně komplikované spojení MHD obnášející autobus a tramvaj. Psychicky se připravila na zvýšený počet stresových situací a... Ješte než jsem stačila zamknout dům oba MLT ponořili ruce v pletených rukavicích až po zápěstí do sněhu. Během asi dvouminutové cesty k zastávce jeden upadl těsně po varování, že ten led klouže a tentýž upadl i v autobuse hned po mém upozornění, ať se pořádně drží. Než začalo představení bylo nekonečné frflání o tom, že špatne vidí a houpání se na sklápěcích sedadlech. O přestávce přišel hlad a žízeň. Po představení byla další scénka u McD. I tentokrát o hračce. Cestou domů už jen bitka o sedadlo v tramvaji a pošlapané nohy moje a několika cestujících v metru....Kde jsem udělala chybu? :))

včera MMD

vyfasovala další 1* z velké písemky a vzhledem k tomu, že byl pátek a kvůli mrazu nešla na plavání a nemusela se učit, přišla s tím, že chce taky háčkovat. Šla hledat materiál do skříně a vrátila se se "špulkou". Kdysi jsem si ji z nostalgie koupila a založila. V dětství to byla moje oblíbená činnost. Tehdy šlo opravdu o starou dřevenou špulku od nití se zatlučenými hřebíčky, ale fungovalo to stejně ;)  Chvíli mi trvalo než jsem si vzpoměla, jak začít. Když se vysoukalo pár prvních centimetrů, předala jsem dílo k pokračování. Jsem zvědavá, jestli MMD bude stejně nadšená a jak dlouho vydrží ruční práce konkurovat sims3 :) Přemýšlím, co by se z toho dalo případně vytvořit... Až na jeden pokus o polštář z toho nikdy nebylo nic jiného než zavazovátko do vlasů buď mých nebo nějaké panenky a nejspíš to tak skončí i teď, ale proč ne?;)

konečně

jsem na stránkách Vlnap našla správnou barvu na "matching" deku do našeho obýváku, z kterého se v zime stává pro mně příliš chladná místnost a tak večery trávím v kuchyni. Ta je ale poměrně frekventovaná - lidově řečeno "furt tam někdo courá do ledničky" a tamní gaučík je na mé každodenní usínání u televize veeelmi nepohodlný. Ta barva se jmenuje terakota

K ní jsem přiobjednala již osvědčené : červenou, oranžovou, šafránovou a žlutou. Nově přibyla béžová.

Rozhodování o vzoru nebylo úplně snadné, ale nakonec padlo : summer garden granny square spojované as-you-go vše podle Attic24.
Takže nejdřív 108 čtverečků....

                                                                                      ...to be continued ;)

"mamííí,

udělal jsem hovínkóóó" slýchávám téměř každý den a většinou stereo nebo velmi krátce po sobě s upřesněním, kdo nahoře a kdo dole - myšleno horní nebo dolní koupelně. Poslední dobou si pokaždé neodpustím poznámku, že by to mohl zkusit i sám. Neumí. Spíš nechce. Takhle je to pohodlnější a k čemu by nakonec ta máma byla dobrá, že? ;) Snad z toho časem vyrostou. Ještě pro tentokrát ale "už letííím" :)

když MLT

tvoří chce to vážne silné nervy ;) První várku perníčků jsem upekla sama s tím, že oni budou mít inspiraci pro tu druhou. Hned po příchodu ze školky se na ně vrhli a téměř všechny stačili sníst než já jsem rozválela těsto na jejich vykrajování.  To je sice zaujalo,  ale než se dva plechy upekly, dorazili zbytek mé várky :(
Dnes se po návratu z venkovního řádění na sněhu s vervou vrhli na zdobení toho, co zbylo z jejich ;)
Rychle připít kakaem

a jdeme na to

hotovo ;)