když nic

jiného, jsem matka, co to pořád ještě nevzdala. Doufám, že jednou najdu chytrou knihu, která bude mít fungující radu na každý můj výchovný problém. A že jich je! Alibisticky si myslím, že není divu při tom počtu. Ale stejně hlodá červík, že je někde něco špatně. Ať čtu jak čtu pořád mi to vychází na důslednost resp. nedůslednost. Jsem přesvědčená o tom, že u nás je ona důslednost na špatné straně barikády. Důsledné, skoro bych řekla, že úporné, jsou naše děti. Ony jsou ti, kdo velmi zřídka kapitulují, ti, kdo zkoušejí znovu a znovu, kam až to jde. Většinou se na poslední chvíli zmobilizuju a je víceméně po mém, ale těch sil, co to vyžaduje|! ;) Nebylo by jednodušší zkrátka říct třeba abrakadabra? Jednodušší asi ano, ale zase by to byla nuda, že? :))

co to bude

až to bude? Sama ještě přesně nevím. Zase zvítězila chuť vyzkoušet nový a prověřený vzor ze stránek Attic24. Líbilo by se mi  mít to hezky naaranžované na opěradle gauče, ale vzhledem k počtu a ochotě mých spolubydlících podílet se na tom "hezky naaranžované" z toho bude nejspíš domácí pléd. A už se mi v hlavě rýsuje i další pro babičku. Bude zapotřebí pořídit trochu jiné barvy... to ale nejspíš až jako dárek k dalším Vánocům ;)

 Už teď je mi jasné, že mi bude slušet ;)

"jak to,

že nejste na výstavě koček?" volala na mne do telefonu včera moje VBF. "Protože nevím, že nějaká je"... Tak jsme to dneska spěchali napravit. Děti (LP a MMD) s tím, že bude koťátko, my dva spíš ze zájmu. MDH má už dlouho zálusk na kočku Main Coon a já zase kdysi řekla, že když další kočka, tak jedině zrzavá. Překvapilo mně, že i obliba koček podléhá módě. Trend je zjevně právě ona Main Coon v závěsu s British Shorthair. Alespoň podle mého laického dojmu z dnešní výstavy. Domů jsme se vraceli v původním počtu. LP s hláškou, že až bude velký, bude mít milion koťátek a MDH s kontakty na chovatelské stanice obou plemen. Uvidíme... ;)

při dnešním

psaní komentáře na mém oblíbeném blogu ;) jsem si uvědomila, že je to vlastně skoro přesně rok od okamžiku, kdy jsem, na podnět oné blogerky, po delší pauze vzala do ruky háček a začala tvořit úplně jiné věci než předtím. Ani nevím, kdy jsem vlastně držela háček poprvé v ruce. Ani si přesně napamatuju, kdo první mi ho podsunul. Máma nebo babička. Obě velmi zručné, co se ručních prací týká. Tipovala bych na mámu, aby mne zabavila. Takové ty první pokusy - šála či vesta pro panenku. S babičkou to bylo jiné. To už bylo období deček a ozdobiček z tenkých až nejtenčích Kordonetek, háčky kolem čísla 12. Tím jsem se čas od času bavila až donedávna.

Po dekách ze čverečků jsem sice už dávno pokukovala, ale nikdy nesebrala odvahu       nakoupit přízi a zkusit to. Za ten rok vznikly velké deky dvě, jedna menší, sedm polštářů, tři tašky, tři návleky na květináč, dva podsedáky, jeden válec do průvanu, spousta ptáčků, vloček, stromečků, srdíčke, kytiček... Něco bylo podarováno, něco skončilo jako dekorace v krámku MDSiL, ale většinu mám doma a každý den se kochám....

no není to

krása? Před dvěma týdny jsem tuhle Amálku nejspíš zachránila od kontejneru. Úplně vyschlou jsem ji koupila za výprodejovou cenu. Celkem rychle a úspěšně se vzpamatovala ;)

i navzdory počasí

jsme měli celkem vydařený víkend. Hned v pátek jsem si udělala radost nákupem kapesníčků v krásné krabičce - jak málo stačí :)) Po škole jsme vyrazili na hory. Z domova dovezená hovězí polévka a "skřípnuté  tousty" přišla všem k chuti. MLT strávili večer lepením pirátských samolepek a my jen tak povídáním. V sobotu lyžování, rychlý oběd a hurá ven na ledový hrad Harrachštějn. Konečně se děti dočkaly sněhu vhodného na stavbu sněhuláků a tak zřejme pod dojmem onoho hradu postavily dva prince, princeznu a draka. Doma jsem fofrem uvařila a s MMD udělala pár testů. Kluci tvořili vodovkami. Po jejich odchodu do postýlek jsme měli čtenářský kroužek ;) I v neděli ráno to vypadalo slibně, ale jen jsme došli na kopec začalo pršet. Po dvou hodinách jsme úplně promoklí dorazili  do bytu. Jen jsme se převlékli, rozvěsili oblečení, kde se dalo a vyrazili směr P. Potomstvo přehlasovalo špagety pesto a tak byla zastávka v KFC ;) Doma  zapnout pračku, dát péct plánovaný štrůdl a ješte honem divadýlko, vždyť, kdo by si nechal ujít Tři medvědy a drzou Mášu... A pak už konečně ten víkendový odpočinek :))

i MDMD

přinesla před dvěma dny vysvědčení. Vzhledem k blížícím se přijímacím zkouškám na gymnázium dost důležité a hrdě uznávám, že skvělé ;). Lepší být nemohlo. Doufám, jen, že "neusne na vavřínech" a vydrží se stejným nasazením aspoň do konce dubna.
Za odměnu jsem strávila přes dvě hodiny úklidem jejího pokoje. To jí zdaleka nejde tak dobře jako učení ;) Probrala jsem krabice s barbínama, petšopákama, legem, plyšákama...  šuplíky s knihama, kabelkama, taštičkama a tretkama všeho druhu. Vytřídila, vynesla dva koše polámaných, zbytečných věcí. A i jí jsem naaranžovala kousek jara. Jak jinak než v růžové ;)

co všechno se

mi během roku vystřídá na kuchyňském okně? Kdysi dávno jsem neodolala a koupila proutěný truhlík. Už v dřívějším domově se skvěle hodil na kuchyňské okno. Pak měl pár let pauzu a  i v novém domě dostal hlavní místo. Ráda vymyšlím, co do něj naaranžovat ... přes léto kvetoucí květináče, na podzim různé kreace ze suchých kytek, listí... v zimě vánoční výzdoba, chvojí, jmelí, sušené plátky pomerančů... A hned po Vánocích - letos je zdobily bílé hyancinty s větvičkami jedle a jmelí - přivolávám jaro ;)  Většinou kupuji ještě nevykvetlé narcisky nebo hyacinty a den za dnem pozoruji, jak rostou... Jedna várka před pár dny odkvetla a já neodolala té krásně jarní barvě primulek. Takže Bertičko, šup ven!

Budou kytičky!