Slané tyčinky

MDMiL dnes slaví narozeniny. Devadesátéprvní. Celá rodina, s MDH jsme napočítali asi dvacet "hlav", se sejde u MDSiL. Máme za úkol přinést jeden z dortů  a chlebíčky. Hned ráno jsem zajeli do osvědčené cukrárny. Cestou jsme ještě koupili azalku. Řezané květiny oslavenkyně nemá ráda ;)
  Doma jsem z přes noc namočeného hrachu vařila poprvé hrachovou polévku. Zase jsem dostala pochvalu ;) Kalorickou hodnotou se totiž nepoužitím tuku, mouky ani smetany blíží nule :))
  Tak jsem se s chutí pustila do tyčinek z listového těsta - ty bývaly na rodinných oslávách, když se ještě společně slavívalo kdeco :) celkem oblíbené. osobně mám nejradši variantu se sezamovými semínky.

Vše potřebné

 Rozválet těsto

 

 Uchopit rádýlko

 

 Okrájet, rozkrájet

 

 Na plech s pečícím papírem a  na patnáct minut do trouby vyhřáté na 175°. Z dvou těst je jich snad dost ;)

Svíčkárna

Loni jsem koupila rodinnou vstupenku na exurzi na slevomatu. Celou rodinku jsem sice neukecala, ale těm , co jeli - já, MDMD a LP - se tam líbilo. Děti tam pořídily vánoční dárečky pro prarodiče - svíčky a voňavé koupelové sole, prošly halu, kde se právě vyráběly hřbitovní svíce. Když to LK viděl a slyšel, tak, samozřejmě, záviděl ;) Slíbila jsem další návštěvu.
 V neděli jsme po obědě vyrazili - já, MDMD a MLT. Během roku ve svíčkárně rozšířili nabídku o výrobu originálních voskovek a voskových lamp. Ty kluky zaujaly hned jako první. Už  to, že vlatnoručně " čtřicetkrát ponořit balonek naplněný vodou do tekutého vosku.." byl úžasný zážitek ;)

Pak došlo na barvení lamp a svíček.

 

I voskové pastelky ve tvaru trojúhelníčků i zvířátek všichni pár odlili.
  Na dvoře je malá zoo domácích zviřátek. Holubník i bez holubů byl objev a kotě pokoušející se ulovit slepici - to bylo teprve něco!

V  lese opodál  pro změnu lovili chlapečkové. Žabka se moc fotit nechtěla a tak byla vypuštěna.

Taky jsme se báli stromů ;)

 a zkusili poznat václavky ...

kdo ví, jestli jsem tipovala správně... chutnat jsme je nezkoušeli :)
Doma jsme lampu od LP hned vyzkoušeli a je moc hezká.

LK si tu svoji nechal jako dárek pro tatínka k svátku. Pro letošní nadílku na Vánoce tam, pro velký úspěch, asi zajedeme znovu ;) Zkusím zase sledovat slevomat :))

GSB

Vymyslela jsem si nový projekt - Granny Squares Blanket. Jupíí!
 Chystám se pořídit nový přehoz přes kuchyňský gaučík. Výborná záminka vytvořit nové polštáře a deku. Dek není nikdy dost :) Nejdůležitější je podle všeho výber barev. U modré jsem v tom velmi pochybila a tím pádem pravděpodobně nikdy hotová nebude ;( Vrátila jsem se tedy k mým nejoblíbenějším.  Jasně, že Merino. Červená, oranžová, žlutá, šafránová, zelená a spoje budou béžové. Je mi jasný, že mé malé zásoby brzy dojdou a tak bude potřeb objednat. Nejdřív ale, pro jistotu, pár na zkoušku, aby se vidělo! ;)

Sběr papíru

  Když jsem před dvěma lety, v době, kdy MLT nastoupili do školy, uviděla před školou kontejner a učitelku s mincířem, skoro mně polil pot, jako kdysi před lety... To když jsem zapoměla rychle s mámou posbírat a svázat do balíčku pár nevyhozených výtisků novin. Později, ve vyšších ročnících, jsem to řešila tak, že jsem si u dědy, který opravdu do sběrny jezdil, vyprosila lístek a odevzdala ten jako důkaz, jak pilná jsem sběračka.
   Léta jsem žila v domnění, že jsou akce tohoto druhu zrušeny. Dokonce si myslím, že jeden čas papír sběrny snad vůbec nevykupovaly - nebo za směšně malou částku. Teď je to tady zas. Původně jsem se rozhodla to igorovat. Ani kluci to nijak neprožívali. Jednou to ale vyšlo zrovna na dobu , kdy jsem doma cosi vybalovala z kartonů a docela se hodilo se jich elegantně zbavit. MLT přišli hrdě s pochvalou v ŽK a příště chtěli znovu ;) Jo, ale kde to brát? Pochopitelně , že průběžně separuju - do běžné popelnice bychom se ani nevešly, ale zrovna tak průběžně odvážím do patřičných nádob. Předevčírem přistavili před školu kontejner... V garáži pochopitelně vymeteno ;) V panice jsem se vrhla na revizi časopisů o vaření. Důkladně všechny prolistovala a ty, ve kterých mně ani tentokrát nic nezaujalo vytřídila.

 Nacpala jsem je do dvou krabiček od snídaňových cereálií a vyrobila tak dva víceméně stejné úhledné balíčky... Když jsem druhý den viděla před školou matky s plnými kárkami a otce s plnými kufry aut, musela jsem se smát. Pochvala asi nebude :))

Návštěvní den II

Naštěstí nepršelo a tak se další den s Haninkou vydařil. V dešti , jako třeba dnes, by se přesuny Pavlák, Vršovice, Karlák, Václavák dělaly hůř. Ne že by nešly, ale takhle to bylo mnohem lepší - ten deštník, co jsme si celý den přehazovaly, by se mokrý přehazoval hůř :))
V obchodech jsem já hlavně okukovala, H hlavně nakupovala. Cestou jsme drbaly.
Ve tři hodiny idylka skončila a nastoupily mateřské povinnosti - btw i z  těch jsem byla cestou odvolána s tím, že MLT vyzvedne MDH. Doma fofrem svačina, úkoly do školy a naplnit bio popelnici - to bylo fakt na poslední chvíli :)
A botičky? Vydržely. I nožičky :) Jupí, zdá se, že je vyhráno a už se z nich můžu jen radovat.

Žluté lázně

Místo činu :) Tam jsme se před 19 lety potkali s MDH. Od té doby jsem tam nebyla - stačilo :)) Až  teď v sobotu. Na dětském dni. Hodně se tam toho změnilo. Stařičké dřevěné šatny, v jejichž blízkosti jsem tehdy měla položenou deku i dámské sprchy, u kterých měl MDH tehdy lehátko, jsou ty tam. Jen Vltava je na svém místě :)

Dětí byla opravdu spousta a organizace lehko zadrhávala, ale kdo v krásném počasí vydržel až do konce, mohl si úkoly splnit bez front, zatímco rodiče si pochutnávali na candátovi  v máku přímo z rukou "kluka v akci" ;)

  

I sprejování jsme si - opravdu i mně to půjčili :) - stihli vyzkoušet

 

Ani ten smrad těm sprejerům nezávidím :)

Samostatnost

  Tak jsou zase o pár měsíců starší. MLT. V předchozích dvou letech už párkrát šli sami ze školy. Já doma čekala. Vždy dorazili v pořádku a v časovém limitu. Včera jsme zase o kousek pokročili. Zahájili jsme onen nácvik jízdy MHD. Dnes jsem ještě jela s nimi a domů, že půjdou sami.
 Nevím, které části mé instrukce " ze školy rovnou domů" nerozuměli. Každopádně jsem jim hodinu a deset minut po skončení vyučování šla naproti. Dorazila jsem až do školy a nepotkali jsme se - teď už vím, že jsme ani nemohli. Cestou zpátky domů, volal  MDH, že jsou doma a s kamarádkama!!! Celí po tatínkovi :))
  Když jsem dorazila (btw s puchýřem z nových bot), vítězoslavně mi hlásili, kde všude byli : "Po obědě jsme jeli se Š, D a M k D, pak jsme šli se Š k nim, pak s D k M, tam zůstal Š. a pak jsme s D a M přišli k nám!" Hlavně , že jsou zdraví, no ne?
  To jsou holt "výhody" docházení do lokální školy :) Asi si na to budu muset rychle zvyknout, abych se nezbláznila...

Švestková varianta

koláče podle Lenky, resp. Lenčiny babičky, je taky výborná. Trošku jsem sice odignorovala pískání trouby, že je konec, takže okraje jsou lehko křupavější ;), ale nevadí.
  

Polívčička

jako od ... Natalie ;) A dostala jsem za ni pochvalu! Že prý jedna z nejlepších, co jsem kdy uvařila ;)
   Dýně Hokaido přihozená k lehko osmahnuté cibulce a česneku, zalitá vývarem.

   Romixováno, ochuceno - sůl, pepř a polévkové bylinky - ty originál nepěstuji ani sušené ;)

    Konzumováno.

Dík za návod!

Malý krok pro lidstvo,

velký skok pro mně. Pořídila jsem si roční jízdenku na MHD :) Ne že bych hodlala přestat jezdit autem. To rozhodně ne! ;) Největším motivací asi bylo to, že bych chtěla na MHD převést MLT. Mají to do školy dvě zastávky. U zastávky přechod pro chodce, ráno s policajty, takže pohoda.  Jen někdo to s nima musí párkrát zkusit. No a dát dvacet čtyři korun každé ráno a odpoledne se mi nechce. Mělo by to teoreticky mít i další výhody. Do centra od nás buď musím parkovat někde v OC, pak je to metrem levnější, ovšem s rizikem, že přetáhnu a budu platit parkování, nebo jedu od nás busem a to zase platím třicetdva - tam i zpět ;( Zkrátka se těmto přesunům vyhýbám resp vyhýbala jsem se. Teď už nemusím ;) Uvidíme, jak to budu využívat...

Budu dělat čárky, abych věděla jestli projezdím nebo prodělám :))

btw Co vím určitě je, že nevydělám... když už jsem byla zařizovat jízdenku  kousek od obchodu, provedla jsem kontrolu brýlí ... a měli!!!!

Ještě jsem stihla kadeřnici - lehko zkráceno ;)

Teplá neděle ;)

 Pravděpodobně jedna z posledních. Grilování si zasloužila ;) Nebylo ani nutné čekat do pozdního podvečera. Počasí bylo příjemné celý den. Žádný pařák, tak akorát. Když se vrátili MDH a LP z minigolfu, už byla první várka na grilu ... jako chlapi se ujali dokončení ;)

 kuřecí paličky a stehenní řízky, sálat s rukolou a mozarelou, růžové víno ...

 u mně navíc přistál i hermelín ;)

Broskvový koláč

Jednoduchost a nenáročnost na suroviny Lenčina předpisu mně vybičovaly k akci ;) Ani broskve jsem nezapoměla koupit. Loupat sice nešly ani po "pár minutách v horké vodě" ;) , ale loupáček na brambory zafungoval spolehlivě. Ostatní šlo jako po másle a je fakt výborný. U většiny sladkého pečení končím ochutnáním, abych věděla, co jsem spáchala, ale tady bojuju s pokušením jíst dál a dál ...

Rodinný výlet

   Krásné sobotní počasí to úplně nabízelo. Výprava trochu vázla. Režie se totiž ujal MDH a on má s povely lehko problém ;) Vyrazili jsme až ve tři. A kam jinam než na naše oblíbené Konopiště ;) Tam nás ještě zdrželo čekání na vláček, kterým jsme museli jet k zámku. Jen tak tak jsme stihli poslední prohlídku - bohužel bez zbrojnice, ale i tak bylo fajn. Jsem zvědavá po kolikáté návštěvě si konečně zapamatuju přesný počet Ferdinandem zastřelené zvěře. Po včerejšku vím, že je to přes dvěstěosmdesát tisíc. Kdyby lovil od patnácti, musel by denně zastřelit přes dvacet
kusů .. No a konečně, z minulé návštevy si to nepamatuju, jsem viděla koupelnu se záchodem -už před víc než sto lety měli splachovací! :)

 

 

Ve výběhu pusto, prázdno. Jirka opět nezklamal a chrápal zalezlý v utrobách příbytku :))

Let střemhlav dolů

Vlastně to nebyl let, ale pád. Nebylo to střemhlav - na štěstí, ale na břicho. A na kamínky. Nechápu, že přežil.
Tahle tam chudák ležel.

 A takhle sám tam zůstal parťák.

 Při věšení odpadlíka musím zkontrolavat i jeho ;)

Boty a zase boty

  Včera jsme si s Haninkou dělaly radost. Teda každá sama sobě, ale společně... no i to zní divně :)
Takže - H. občas jezdí do Prahy. Před pár dny volala, že minule objevila obchod s úžasnýma botama, který musím vidět. Já na to, že já taky, ale jiný. A protože obě máme s botama tak trošku úchylku, schůzka byla domluvená natotata ;)
   V Haninčině obchodě jsem se zamilovala. Kotníčkové, barevné s červenou, šněrovací!!  Bohužel už byl výprodej, takže neměli moje číslo. Skoro jsem umřela ... :) Tak jsme vyrazily do mého. Tam jsem měla jedny vyhlídnutý, takže zkoušení a placení (u toho by umírání hrozilo pro MDH) - teď je mám naražené na nohou v tlustých ponožkách a snažím se tím pokořit kůži (bot), abych nepřišla o tu svoji hned při prvním procházce ;)

 A Haninka? Ta už měla jedny nové - btw naprosto úchvatné - na sobě od minule - teda počítám, že je aspoň na noc odkládá, ale být o pár desítek let mladší, tak by v nich člověk toužil fakt i spát :) A zatímco já zkoušela ty svoje, zjistila, že i tam mají její oblíbenou značku. A kozačky a její velikost a s velmi příjemnou slevou.... No nekup to! ;)
  Pak bylo potřeba k botkám lehko doladit šatník, tak šup přesun pomalu přes půl Prahy do jednoho  butiku, kde Haninka ještě nebyla a já tam chodím celkem ráda. I tam se snad zadařilo.
  No a pak už jen dlouhá kávička se vzpomínáním i probíráním aktuální situace ;)
  Kéž by se takhle příjemný den zadařil častěji ;)

Když dva dělají totéž...

K sobotnímu svátku jsem od MDM dostala i kytici  cínií a zápleváku z její zahrady.

Hned jsem se spěchala pochlubit vlastním výdobytkem

Opravdu vyrostla a vykvetla jedna jediná.

Záplevák je na tom ještě o kapánek hůř.

Dlouho a nahlas se smála.

Oněgin atd.

  Tak jsem předchozím příspěvkem sama sebe inspirovala natolik, že jsem vyrazila do ústředí městské knihovny. Nechala si vystavit průkazku a za velmi ochotného přispění paní knihovnice získala Evžena :)  Rozhodla jsem se, že ho konečně  přečtu opravdu od začátku až dokonce - a můžu i v originále - snad se tím nějak prokoušu ... Když už jsem zaplatila osmdesát korun a dostala se tak k úplně nej zdroji rozhodla jsem se najít další báseň z dětství - to byl trochu oříšek. Znala jsem autora a název díla, ale ne sbírky. V katalogu obsahy jednotlivých knížek nejsou. Bylo potřeba projít vše a že to byl básník plodný! ;) Nevzdala jsem to a nakonec opravdu měla úspěch. Zjistila jsem, že stačilo ťuknout a vlastně si text pamatuji. A to jsem ji neměla v repertoáru já, ale moje kamarádka. Moc jsem ji to záviděla, ale ona byla holt lepší recitátorka ;)

          Karel Kapoun
          Dívka číslo 44842  - opravdu jsem si celé ty roky pamatovala i tohle číslo ;)
                     
          Hrdličce jenou řekla : Leť!
          Kdo propouští, je bez viny
           ....

a dalších 12 poměrně ponurých slok!  :)

Uff! Nechápu, jakým způsobem do nás tohle dokázala učitelka dostat - já mám problém do MLT natlačit  malou násobilku :))

   Celou tu dobu, kdy jsem listovala jednou sbírkou za druhou - trefila jsem se až na pošesté -  a snažila se pokořit a přimět ke spolupráci tamní počítač , bylo potřeba nějak zabavit synka. Naštěstí v dětském oddělení objevil nevímkolikátý díl Deníku poseroutky. Při odchodu se dožadoval  svého výtisku domů, ale nakonec jsem ho přesvědčila, že za ušetřené peníze půjdeme radši na oběd na sushi ;)

Doma jsme na to oba vlítli.

Mně lehko zkazil radost fakt, že text není přeložen, ale přebásněn, takže do originálu jsem se pouštěla opravdu jen místy. Musím uznat, že v pokročilejším věku člověk i takovéhle dílo vnímá opravdu trochu jinak ;)