pro změnu druhé mé švagrové jsme vyrazili tuhle sobotu . S radostí jsem při plánování léta přívítala bráchovo pozvání navíc spojené s odevzdáním části dětí babičce ;) Stoosmdesáti kilometrová cesta proběhla, jak jinak, v duchu "are we there yet?", ale přežili jsme;) Počasí se po dnech lijáků překvapivě umoudřilo a tak nás v Orlických horách přivítalo kromě rodinky i sluníčko. Po obědě nás čekal mým bratrem pečlivě naplánovaný výlet na Anenskou rozhlednu. Velmi příjemná procházka po hřebeni. Žádné velké stoupání. Pět šest kilometrů je tak akorát ;)
Večer u táboráku špekáčky a pivo ze soudku naraženého ve vlastní hospůdce, historky z mládí a rozebírání tajemna vesmíru. Někdo přidá fakta, někdo vymyslí skoro hororovou záhadu ;) Nevím, proč právě tady se to stalo téměř tradicí. Možná je to krásně jasnou oblohou, na které je vidět daleko víc hvězd než nad městem nebo tou tmou všude kolem. Spát se šlo až když se děti začaly bát, že se nějaký zelený mužíček vynoří z křoví u potoka...
V neděli se trochu sportovalo, povídalo, po potoce se pouštěly lodičky. Ne z kůry. Kdepak. Ty už by asi nikdo nebyl ochotný, či schopný, vyrábět. Plastové parníčky posloužily stejně dobře ;) A strouhaly se brambory. Sedm kilo. Na bramboráky. Ty potom brácha, za účasti všech a nezbytného udílení rad, smažil na ohni.
Pak už jsme jen zamávali MLT na rozloučenou. Babičce a dědovi popřáli silné nervy. Cestou jsme u našich odchytli na zahradě kočky. Tedy odchyt je silné slovo. Jedna líně spala u branky a druhá už byla dobrovolně zalezlá v přepravce. Tak jen zaklapnout a odjezd ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat