Líný den

 Fuj. Někdy se to tak semele. Vím, že bych asi měla být ráda, ale nejsem. Už kolem poledne jsem v takovém případě, tak znuděná, že mám chuť zalézt do postele - což samozřejmě neudělám a pokusím se vymyslet další víceméně zbytečnou aktivitu...
  Byla jsem totiž včera bez auta. To skončilo po pondělní akci MDH v servisu (chybí patřičný smajlík). Ačkoli jsem neměla nic důležitého autem v plánu, úplně mně to vykolejilo ;) Ráno jsem vykonala obvyklé činnosti kolem dětí a koček.  Dorazil náš dvorní opravář, provedl pokus opravit odtok z dřezu - snad na mně pár let nevyteče- a vyčistil odtok jednoho umyvadla. I po něm jsem poklidila a pak už NIC. Pršení zhatilo plánované bruslení a tak jsem se vrhla na můj "home office" - něco poplatila, něco objednala, něco obtelefonovala... vyměnila si názor s MDH...  a zase NIC. Vytáhla jsem po čase modrou deku k dodělání - nijak mne nezaujala - na rozdíl od kočičáka ...

 

 Plíživě začínalo nudění se ... tady něco přendat z leva doprava, támle něco utří, zamést. Uááá.... Tak aspoň rychle zpět k pc a hledat inspiraci. Vyzkoušela jsem srdíčko od Lenky a hned ji zařadila mezi své zdroje.

Při googlení a čekání - můj stařeček počítač se včera fakt překonával - jako by tu zpomalenost chytl ode mě - jsem přečetla knížku z povinné četby MDMD. Celkem stručné a vystižné shrnutí , jak to tenkrát bylo.

 

Odpoledne už našteští nabralo ty správné obrátky. Dovézt MDH pro auto, vyzvednout chlapečky, napsat úkoly, zúčastnit se úklidu u křečka a lega, večeře a konečně po nezvykle dlouhé době rande s kamarádkou. Tentokrát jsme to pojaly velkoryse. Výbornou večeří v průhonické restauraci Hliněná Bašta!