Všechno je jinak

Opět. Poslední dobou se mi to stává dost často. Naplánuju si den. Nic závratného. Úklid, zahrada, nákup, sportování, procházka, blogování, setkání ...  Nejraději to dělám, když jde o vybočení z rutiny. Třeba, když děti odjedou na školu v přírodě. Nemusím být odpoledne ve střehu, objíždět tréninky a tak ;) Vlastně i dopoledne jsou tím ovlivněná. Je potřeba neuvěřitelně míň uklízet :))  I s MDH je tak nějak lepší řeč a tak už několik dopolední chystáme nákup myčky, která zase vypověděla službu a podle opraváře si další šanci nezaslouží. Den po dni odsouváme... Ve středu mi dopoledne narušil popletený termín servisu auta, dalšími plány zamávalo počasí... Včera i přes jeho nepřízeň jsem vybavena deštníkem vyrazila městskou hromadnou na květinovou slavnost ve škole MDMD s tím, že se tam potkáme s dalšími matkami a dáme si skleničku slíbenou již vloni . Tehdy se sešel termín slavnosti s termínem pohřbu MDMiL. Všechno probíhalo podle plánu. Řízečky, pohárek vína, drbárna :) Až do letmé kontroly času na mobilu ( btw hodinky na ruce měly spoustu výhod). Nepřijatý hovor. Tedy několik. Poslední od MDH. Když jsem ho vytočila, byl už na cestě ke škole.  Volala učitelka. LK spadl z postele, zvrací, je v nemocnici v Benešově , má za sebou rentgeny, čeká se na rozbor krve...  Následovalo několik telefonátů s ošetřující lékařkou. Vše víceméně v pořádku, zůstává na pozorováni ...
  Takže  za chvili vyražím do Benešova sepsat papíry a řešit propouštění ... Pak , to už tedy podle plánu, pokračuji do Prčice pro LP, který večer odjíždí na turnaj do Francie.

A nádobí pořád myju ve škopku :)))