When everything goes wrong

Zpočátku to vypadalo celkem jednoduše . Pár dni v Miláně na začátku prázdnin s LP a na konci s LK - nepodařilo se totiž sladit termíny soustředění 😉

 Na první “díl” jsem koupila letenky, zorganizovala zbytek rodinky, vyladila outfity 😀 ( úsporná zavazadla) i program...

Jenže ... zhruba pět minut před odjezdem na letiště jsme zjistili , že LP má ( víc než rok ) propadlý pas. Nicméně jsme vyrazili - třeba projdeme ( ale kolikrát?!) Checkingem jsme prošli ... 

Jenže ... hned bylo ohlášeno více než dvouapůlhodinové zpoždění ... Prošli jsme do lounge a nakonec i do letadla ... 

Jenže ... cestou k bytu MDOD jsme promokli až na kůži ( z vlasů na mou duši crčelo ) . 

Středu jsme si ( po ránu sice v mokrých botách) celkem užili. Snažila jsem se nepřemýšlet o zpáteční cestě a co by, kdyby.

U večeře ( u mě naprosto úžasná parmigiana) jsme naplánovali čtvrteční  sightseeing, boarding v mobilu, předání klíčů i cestu na letiště.

Jenže...

Takže jsem hned ráno vyrazila ( s MDOD , která musela do práce) koupit deštníky. Půl hodiny poté pršet přestalo a už nespadla ani kapka ( no zůstaly tam na příště 😉)
Pak jsme na dopolední procházce ne úplně povedenou kávičku s brioche v původně oblíbené kavárně ( už tam nepůjdu) sice zachránili super zmrzlinou a kapučínem a zdálo se , že už bude líp.

Jenže...  když jsme doma podle plánu balili a dobíjeli mobily,  přišla zpráva o zrušení letu. Náhradní let s přestupem ve Frankfurtu měl nastat o půl hodiny dřív než původní .

Takže ... po časové ztrátě vzniklé lehkou panikou ( btw to bylo celé dny nejtežší - zachovat lehkou náladu před nic netušícím a výlet si naprosto užívajícím synkem) nastala operativní změna plánu a velmi rychlý pochod přes centrum za MDOD. Rychlý pozdní oběd, změna boarding passů a fofrem autobusem a metrem na Centrale. Na letiště jsme dorazili včas a celkem hladce jsme opět pronikli ke gate.

Jenže ... start se opozdil a to až tak, že ještě na místě bylo jasné , že přestup nestihneme. Ve Frankfurtu proběhlo dost chaotické hledání ( naštěstí jsme v tom nebyli sami) přepážky řešící podobné případy . Po obdržení voucherů na dopravu, jídlo a hotel jsme se kolem jedné v noci dostali do postele, abychom po páté ráno vstali a pokračovali v anabázi.

Naštěstí i posledni vstup prošel bez povšimnut. Závěrečné čtvrthodinové zpoždění nás už vůbec nevzrušilo . 

Uff.

Co lidé na tom cestování mají? 😀