Potíže růstu

Kdo jiný než Rusty! Nevzali jsme ho s sebou na hory.  Zůstal s MDOD doma. Hlídat přijela babička. Hned v úterý oběma pěkně zavařil svým prosmýknutím se pootevřenými dveřmi při odchodu MDOD do školy. Všichni tři se ve zlomku sekundy ocitli na sněhu a v minus deseti na ulici - bez klíče před zabouchnutými dveřmi. Když zjistily, že opravdu není , jak se dostat dovnitř, volali nám - mobil je totiž v určité fázi života pro člověka  důležitější než klíče od domu - naštěstí ;) - a my volali taxíka. Mezitím se jim povedlo prostrčit milého Rustyho do garáže kočičími dvířky - magnetický zámek naštěstí povolil i bez magnetu. Druhá babička už měla připravené náhradní klíče. Nejvíc se prý bavil taxikář. Celá akce trvala asi hodinku. MDM má ale zážitek na zbytek života. V noční košili, županu a kožešinových bačkurkách se taxíkem po  mrazivé matičce stověžaté jen tak člověk neprohání! :)
Během naší nepřítomnosti zařadil miláček do svého repertoáru další moc povedenou atrakci

a takhle dopadla moje kytička ;(

Ať žijí babičky a zviřátka! :)