pondělí 26. července 2010

"kdy už

máma odjede?" ozývá se už léta pokaždé, když vezu kterékoli své děti k babičce na prázdniny. Ani letos MLT nezklamali. Celé odpoledne se ujišťovali, že opravdu pojedu už před večeří domů a opravdu tam nebudu spát. Jasně. Pamatuji si své dětství a kouzlo, které měly prázdniny s babičkou. Jasně. Jsem ráda, že není problém s odloučením, že se jim nestýská, že jsou v dobrých rukou a spokojení. Jasně. Je úžasné, že mám pár dní jen pro sebe. Ale. Ale přesto to vždycky trochu zamrzí. To je ten život se mnou opravdu tak strašný? ;)

miluju

koupání v moři. Vlny. Velké vlny. Takové, na kterých se dál od břehu dá krásně houpat na zádech. Takové, ve kterých se dá dojet po břiše až na mělčinu. Ano, i takové zcela nedámské činnosti jsem schopna ;) Pravda kousek stranou od lidí. Nejen proto, že vlasy mám po dojezdu plné písku a přes obličej a většinou si nejsem jistá, zda plavky jsou tam kde mají být, ale navíc jsem se přistihla, že se u toho směju. Idiotsky? Infantilně? Blaženě! Léto budiž pochváleno!

pátek 2. července 2010

cestovní

horečka pomalu nastupuje. Poznám to podle toho, že začnu sepisovat seznam a v hlavě sumírovat, jaké oblečení si vezmu já. To musím mít vyřešené jako první. Pak podle seznamu začnu dokupovat (hlavně opalovací krémy a vybavení lékárničky). Později začnu věci ze seznamu snášet na jedno místo. Jako poslední shromažďuji oblečení dětí - hlavně těch menších. MOD si od loňska balí sama. Nemám sílu na vysvětlování, co všechno s sebou na deset dní nepotřebuje ;) Vše se snažím, co nejvíce oddálit. Jinak hrozí, že začnu zmatkovat, co všechno nemám. Takže kufry (jeden MOD, a dva zbytek rodinky) přijdou na řadu až večer před odletem. Chvíle napětí, zda se všechno vejde a nepřekročí povolenou váhu. Uff. Doufám, že i letos se mi to povede.