úterý 28. února 2012

Modrá deka WiP

Balík  dorazil, na Vlnap ;), velmi rychle. Hned  ten večer jsem se dala do díla.


Od focení přece jen pár dní uteklo, takže aktuální počet je asi padesát čverečků. Už ted je mi ale jasné, že opět budu zápasit s nedostatkem určitých barev. Jsem holt nepoučitelná ;(

Boys´ Room

  Plán nechat klučičí pokoj tak jak je a s nákupem psacích stolů ještě počkat jsem před pár měsíci tak nějak ze dne na den změnila. Ne snad, že by se psaní úkolů v obýváku neosvědčilo - mne to vyhovovalo maximálně. Všechno - tašky, pomůcky, vaření  a zbytek rodinky - hezky po ruce a pohodlně, ale chlapečkové se nějak upnuli na myšlenku vlastních pokojů, na což momentálně nemáme dost místností. Rozhodla jsem je trochu uchlácholit a odvést pozornost ;) Realizaci navíc urychlil fakt, že MDH na pár dní opustil bydliště ;)
  Původní varianta počítala s úzkou patrovou postelí z IKEA. Při zmínce o ní se však strhla neskutečná bitka o horní patro a nepomohl ani návrh na střídání. Zkusila jsem tedy jednu z posteli otočit o devadesát stupňů a vešla se! Patrovou postel jsem tedy nechala v záloze pro případ prostorové nouze po sestavení stolů. U těch jsem se nakonec rozhodla pro menší variantu, takže se vše "vešlo". Dokonce i trofast regál zajel na nové místo snad na milimetr přesně. Naštěstí, protože jsem zjistila, že během těch několika týdnů zrušili v IKEA prodej osmdesáti centimetrových postelí!
  DIY není u neikáckého nábytku tak snadné. Napasovat lehko zkroucená překližková dna šuplíků mi skoro vehnalo slzy do očí. A prasklý puchýř v dlani po sešroubování prvního stolku na náladě moc nepřidal, ale nevzala jsem to ;) Židle už jsem dávala dokupy z posledních sil.
  Když byli MLT druhý den ve škole, proházela jsem nábytek, umyla dvířka skříní , odstranila lampičky a zasádrovala díry po hmoždinkách, jednu lampičku přišroubovala na polici. A bylo to!
  Chlapečkové se ze změny moc radovali.

  Doufám, že jim to chvíli vydrží.

pondělí 27. února 2012

Třetí "long legged"

Korpusy těl už jdou jako po másle. I rýžová výplň dutiny břišní je zmáknutá ;) Co mi dává zabrat jsou šaty - tohle je podle předpisu na krajkový lem rukávu - a pokrývky hlavy. První pokus o paruku není úplně tiptop - asi to chtělo v některých partiích méně... nevím. Třeba někdy příště. Teď dám s panenkama asi chvíli pokoj ;)


Tři  Grácie nohaté ;)

Kočičí životy

Kočka má údajně víc životů. Devět nebo sedm? Podle různých pramenů buď tak nebo tak. Něco na tom asi je. Náš Rusty má po čtvrtku rozhodně o jeden méně. Při generálnějším úklidu klučičího pokoje, v tu chvíli šlo o odstraňování starých samolepek ze skříně pomocí chemie, jsem otevřela okno. Kocour okamžitě, jako vždy, když zacítí závan čerstvého vzduchu, vyskočil na parapet a já ho tak, v naivní představě, že díky síti na komáry dál nemůže, nechala. Když jsem se po chvíli otočila jeho směrem, byl už před sítí na parapetu venkovním. Protože jsem ruce měla namočené v onom roztoku, přivolala jsem na pomoc MDOD. Když se přiblížila k oknu, Rusty se rozhodl, že se chytit nedá a odhodlal se ke skoku na okno vedlejšího pokoje.. Ten metr, metr a půl by asi normálně skočil, jenže zřejmě nedomyslel, že skáče pod poměrně kolmým úhlem proti sklu. A spadl ! Z prvního patra! Počítám  tak čtyři metry. Na kamínky nebo mulč v záhoně. MDOD okamžitě běžela dolů. Ale pod oknem neležel. Podařilo se mu schovat v keřích. Odtamtud ho vytáhla a donesla domů. Asi dvě minuty vypadalo, že je v lehkém šoku. Pak se vše vrátilo k normálu. Oběma se nám ulevilo. Jen mám mírnou obavu, že kocour celou situaci vyhodnotil jako bezva šanci k uniku...

sobota 18. února 2012

Mám skluz!

Nestíhám. Tchyně za dveřmi a brambory ne a ne být propečené ! MDH ji snad nějak vyzvedává čím dál tím dřív... a nebo já jsem čím dál tím pomalejší :))
Patnáct let trvalo, než se u nás MDMiL poprvé najedla. Ne, že bychom ji nezvali, ale zkrátka nechtěla. Nechci být zbytečně vztahovačná ;), ale pravděpodobně nedůvěřovala mojí kuchyni. Když jsem ale nedávno zaslechla, co, když je sama doma, jí, rozhodla jsem , že takhle to dál nejde a že aspoň jeden víkendový den bude chodit jíst k nám. Nevím, jak ji to MDH tlumočil, ale od té doby každé pozvání přijala. A poživatelnost chválí ;) Občas jí sice něco přijde k smíchu, jakože tohle přece není to a to, že takhle to správně nevypadá. Ale hlavně, že to všem chutná, ne?
Dneska budou francouzské brambory. Všechno už je připravené. Jen trouba potřebuje tak patnáct dvacet minutek....


Pravda je, že výběr jídla lehko přizpůsobujeme, ale to dělám pořád. Jednou dětem, jednou sobě a jednou za čas babičce ;) J9delníček na nejbližsí dobu mám jasně předepsaný ;)

aby nedošlo k nedorozumnění to poslední na seznamu je ve skutečnosti
 pizza ;)

čtvrtek 16. února 2012

Co dál?

Dnes jsem udělala pořádek a tohle je výsledek. Zásoby Merina se povážlivě ztenčily ;(

celých přaden pouhých sedm
celkem něco kolem 95dkg

Ach jo! Co teď? Špatná otázka. Jasně, že objednat další ;) Ale jaké barvy?! Mám v hlavě projektík... jen barevnost není jasná. Jasné je jen to, že by měla pro mne dost netypická.... Chystám totiž nový venkovní brlůžek... základem bude tmavomodrý ikeácký gaučík.... tak se mi to rýsuje na hnedo modro, ale chce to něco k tomu... a nevím, jestli "ton v tonu" nebo něco kontrastnejšího.... :))  To jsou dilemata.... No neměly by světu vládnout ženy? :))

Šestiletá sebereflexe

Nedávno přinesl LP na zadní straně týdenního plánu celkem zajímavý zápis ;)

Vzhledem k tomu, že , obávám se, právě v tomhle je asi po mamince, nevidím to s tím slibem moc optimisticky :))
LK se vyplněním ani nezabýval. Že by ten byl pro změnu po tatínkovi? :)

pondělí 13. února 2012

Druhá "long legged"

Na horách nemáme televizi. Když nejsme venku  hrajeme společenské hry. Ted momentálně Activity, Pictureka, Prší, Děti z Carcassone, Černý Petr, Logik a Člověče, nezlob se. Konkrétní se určí podle nálady a počtu zájemců o hraní. Ne vždy probíhá rozhodování hladce, pak se většinou, po odchodu uražených, dramaticky mění počet hráčů ;) A čteme. S dětmi pohádky a encyklopedie a večer si užívám já. Tentokrát jsem po pár stránkách odložila Eat Pray Love  - prý , kdo nezná, jako by nebyl - nevím ... nic pro mně - a vrhla se na detektivku od Larse Keplera Paganiniho smlouva - po prvním večeru, spíš noci, strana 133 ;)
Proto všechno se tam háčku věnuji méně než bych i třeba chtěla. Přesto jsem základ stihla a včera dokončila.
Limetka je tu!

Potíže růstu

Kdo jiný než Rusty! Nevzali jsme ho s sebou na hory.  Zůstal s MDOD doma. Hlídat přijela babička. Hned v úterý oběma pěkně zavařil svým prosmýknutím se pootevřenými dveřmi při odchodu MDOD do školy. Všichni tři se ve zlomku sekundy ocitli na sněhu a v minus deseti na ulici - bez klíče před zabouchnutými dveřmi. Když zjistily, že opravdu není , jak se dostat dovnitř, volali nám - mobil je totiž v určité fázi života pro člověka  důležitější než klíče od domu - naštěstí ;) - a my volali taxíka. Mezitím se jim povedlo prostrčit milého Rustyho do garáže kočičími dvířky - magnetický zámek naštěstí povolil i bez magnetu. Druhá babička už měla připravené náhradní klíče. Nejvíc se prý bavil taxikář. Celá akce trvala asi hodinku. MDM má ale zážitek na zbytek života. V noční košili, županu a kožešinových bačkurkách se taxíkem po  mrazivé matičce stověžaté jen tak člověk neprohání! :)
Během naší nepřítomnosti zařadil miláček do svého repertoáru další moc povedenou atrakci


a takhle dopadla moje kytička ;(

Ať žijí babičky a zviřátka! :)

Na horách

Tentokrát jsme jarní prádniny měli hned jako první. Předpověď počasí vyšla a skutečně mrzlo jako o duši.Mínus osmnáct po ránu. Mínus deset v poledne. Jednou se teplota vyhoupla  na minus tři, ale zase aspoň pofukoval vítr ;) . Na horách zimu snáším podstatně lépe než ve městě - bude to asi hlavně tím, že se ven pořádně obléknu a nepobíhám pořád jen mezi parkovištěm, školou a nákupním centrem:)) Děti vlastně letos poprvé mohly řádit na sněhu. A že ho tam je opravdu hodně!


A ješte jeden celý den padal a padal....

Po návratu z lyžovaní nebo sáňkování jsem se s kávičkou v ruce kochala pohledem z okna. I jindy peaceful neighborhood bylo snad ještě klidnější

a pohled na mého velkého oblíbence - opalujícího se sněhuláka - mně bavil každý den ;)




sobota 4. února 2012

Jedna "long legged"

Pracovní název Violka. Když jsem zahlédla návod nemohla jsem odolat. Makala jsem takovým fofrem, že jsem ani fotit nestačila :) Teda fotky nejsou hlavně proto, že háčkuji po večerech a v tom světle nějak neumím fotit ;( . Návod měl zase drobné nesrovnalosti, ale jinak nešlo o nijak moc složitou práci. Navíc bylo celkem jasně dané i barevné provedení.Výhodný nákup bavlněné příze přišel přesně v pravý čas.


 Už se těším na kamarádku.....

"Mamííí, já bruslím!"

  Ale popořádku. Konečně zamrzl rybník kousek od domu. Cestou ze školy jsme na něm dokonce zahlédli dospělé bruslaře. Pro mne jediný pádný důkaz toho, že vstoupit na led opravdu jde ;). Podle předpovědi počasí zásadní oteplení nehrozilo a tak jsem na druhý den slíbila po škole vyrazit. Pečlivě jsem všechno připravila - oteplovačky, rukavice ... a hlavně vybalila nové brusle. Tedy pro MLT, ty moje jsem se zatím rozhodla nechat odpočívat ;)

Příprav se , přesne dle instrukcí chovatelky, samozřejmě musel zúčastnit i Rusty ;)

Hned po svačině jsme i s MDH, který měl velmi prozřetelně s sebou šikovnou placatou lahvičku, vyrazili. Kluci byli opravdu stateční. Těch pádů! A všechny s úsměvem. Předloni párkrát zkusili a LK neslavně skončil se zlomenou rukou, vloni jsme se k tomu vůbec nedostali.
Včera, první prázdninový den, jsme vyrazili hned po obědě, když ještě krásně svítilo sluníčko. Jako první chytil bruslařský skluz LK a protože jsme opravdu nadšeně chválili, nemohl LP zůstat dlouho pozadu Onen úvodní vítězný pokřik se záhy ozval právě z jeho úst! :)

Dneska možná nasadím brusle i já ;)

středa 1. února 2012

První vysvědčení

Půl školního roku uteklo jako voda.  Učení celkem zvládáme. Tedy aspoň podle toho vysvědčení ;)
Samé jedničky! Každý osm kousků! :) A že na ně jsou patřičně hrdí!! Hned z auta telefonovali babičce a i ve slíbené hračkárně rádi hlásili. To ani netušili, že díky tomu bude desetiprocentní sleva :)) Pak ještě zmrzlina a šup domů složit nového ninju a policejní čtyřkolku ;)
 Ve škole před rozdáváním, ještě stihli shlednout mini představení o Anežce, takže jsou nabiti informacemi koho a proč si nechtěla vzít za manžela a proč je vlastně svatá. Pak se měly dětičky hodnotit vzájemně. Sice nestihlo každé všechny, ale i tak to stojí za foto! ;) Nemít košili, tak nevím, nevím.... :)