pondělí 29. listopadu 2010

už na sobotu

v noci lehko nasnežilo... advent je tady. Rychle sklidit podzimní výzdobu. Odnést podzimní krabici do sklepa a vynést tu vánoční. Tentokrát je lehká. Měním téma výzdoby z červeno oranžové sobí na stříbrno bílou andělskou a tak zásoby ještě nejsou moc velké ;)
věnec
andělé tam jsou ;) jen jsou špatně vidět
lepší? ;)

a nové "úlovky" z výletu do tržnice v Lipencích na krbové římse


čtvrtek 25. listopadu 2010

dnes

se mi ukrutně nechtělo s MLT na jejich cvičení. Pádných důvodů bylo hned několik - zima, špinavé bundy a boty, které nestihly  po umytí po příchodu ze školky uschnout, ... Ale, abych svoje dítka nezanedbala, vrhli jsme se společně na kreslení. Teda oni dva podle mého zadání. Musím říct, že je to opravdu chytlo. Mně už dávno došly nápady a oni by kreslili a kreslili :)
postavy - iniciativně přidaná vlajka ;)


stromy - opět z vlastní vůle přidaní opřenci ;)


a 2x rodinka z období těžkého matriarchátu :))


pátek 19. listopadu 2010

kávovar

je v servisu. Bez ranní kávičky funguji velmi neochotně. Dnes ráno jsem po rozvezení dětí a vypravení návštěvy na vlak cestou z nádraží kolem shopping mallu s mojí oblíbenou kavárnou dostala nápad. Tentokrát nazavolám kamarádku, ale MDH. Celkem ochotně mé "pozvání" přijal. Byla jsem sice na místě o něco dřív, ale aspoň jsem stihla zkontrolovat stav zimního zboží v prodejně sportovních potřeb ;) Dokonce se mezitím uvolnil stolek, jediný, s velmi pohodlnými křesly ve velmi příjemném zákoutí. Tall americano - to bylo přesně to jsem potřebovala. S MDH jsme probrali pár organizačních věcí, on stihl přečíst noviny a já telefonát s kamarádkou. Idylka. Rande. A pak šup návrat do reality -  nákup potravin a rychle vyzvednout MLT ze školky. To už jako obykle sama ;)

pondělí 15. listopadu 2010

měsíc

utekl jako voda a já ne a ne se dostat k psaní. Nemám múzu. To kdysi řekl o svém kreslení či spíš momentálním nekreslení jeden přítel MDH. Tehdy na dotaz, co dělá, odpověděl, že žebrá na Robsonu. A proč? Protože nemá múzu.  U mně tedy rozhodně nehrozí žebrání - aspoň doufám. Vlastně nehrozí nic. Jen je mi trochu líto, že nejsem schopná si nějak líp zorganizovat čas. A to nejde jen o psaní. Už po stopadesáté si slibuju, že se polepším. Múza nemúza ;)