vařila myšička kašičku

a já stravu pro rodinku. Přesně jako ta nekonečná myšička. Někdy mám pocit, že nedělám nic jiného než rozdávám jídlo. Ať už vlastnoručně uvařené, upečené, namazané nebo koupené určené přímo ke konzumaci. Sklízím obaly, drobky, zbytky a myju nádobí, resp vkládám a vykládám z myčky , mé věrné kamarádky. Stejně věrných kamarádek mám ještě pár. Pračka, sušička. Všechny rodu ženského. Ale abych nekřivdila, i s vysavačem je to vztah na tykání. Občas se mi zadaří, že uff ! Je všechno hotovo!  Přístroje tiše hučí, MDDs se učí, MLT si sami hrají, MDH si někde sportuje, na stole ani pod ním nejsou drobečky a nikde v mém zorném úhlu není nic k akutnímu zpracování. Rychle kávičku, aspoň uvařit, když už ne vypít, než se zase ozve mamííí! ;)