tušila, že ji nemám příliš v oblibě, snaží se urputně být krásná. Magnolie. Ta naše. Jako dítě jsem je, ty opravdové, každoročně obdivovala při procházkách kolem zahrad prvorepublikových vil. Tam podle mne patří. Obrovské, rozložité, majestátní, obsypané obrovskými květy. Už to jakoby tajemné jméno mi učarovalo. Ke svému domku jsem si ale představovala něco mnohem obyčejnějšího, odolnějšího, divočejšího. Nikdy by mě ani nenapadlo vybrat právě ji. Zadání zahradníkovi bylo jasné. Škumpa. Téměř plevel, který mnoho majitelů považuje za těžko vyhubitelný. U nás se ji kupodivu nedařilo a tak byla vyměněna. Bohužel v mé nepřítomnosti za ... magnolii. Tedy spíš za klacík. Ten se ale statečně drží a já nemám sílu ho vykopat a vyhodit. Tak třeba mé děti nekdy k stáru ocení její opravdovou krásu ;)
Ked je taka huzevnata, tak to s nou este vydrz :-)! Mne sa magnolie velmi pacia, ale este viac by som chcela orgovan-serik, to je moja srdcovka!
OdpovědětVymazati ten šeřík bych brala!
OdpovědětVymazat