středa 27. dubna 2011

rady nerady

pilulky nepilulky. Stejně to nakonec nevydržím. Ale popořádku. Včera ráno měl LK záchvatek kvůli tomu, že má děravé boty (objektivně - díra tam opravdu je, jen se mi o svátcích nechtělo lítat po obchodech) a LP navrhl, že by chtěl novou knížku. Plán na čas mezi školkou a školní přípravkou,  cca dvě hodiny, byl tedy jasný. Zkusit koupit boty a podívat se do knihkupectví. Oba o plánu věděli. O tom, že to nebude úplně v klidu,  mě mělo varovat už to, že dostal oběd s sebou domů, protože odmítl jít do jídelny. Výstraha nezafungovala. Vyrazili jsme. V prvním obchodě jsme vhodné boty nenašli a tak jsme, před přemístěním do jiného shopping mallu, vešli do knihkupectví. LP vybral, já taky. LK nic. První stres. Zažehnán příslibem jiného obchodu, pokud budeme stíhat po nákupu bot. No zažehnán - celou dobu nepřetržite mlel, že to není fér, že on nemá knížku a druhému, že všechno koupím, ale aspoň se neválel po zemi. Ani v dalších třech obchodech jsme neměli úspěch. Částečně to bylo dáno nabídkou a částěčně tím, že LK odmítal spolupracovat. V  jednom obchodě jsem byla nucena tak zvýšit hlas, že přišel i prodavač s dotazem, jestli může pomoct. Nicméně tím vším zdržovaním na knihu nedošlo. To pomalu začínalo přituhovat, ve svých stížnostech přidal na hlasitosti, ale pořád to ještě šlo. Doma dostali svačinu. Brumíka bez náplně. Poslední kapka. Rozbil ho pěstí na drobečky s výkřiky, že chce s čokoládou. Pořád jsem se držela. Další na řadě byl domácí úkol. LP hezky spolupracoval a LK celý papír počmáral a ještě při tom běsnění rozbil jedno vyfouknuté vajíčko z výzdoby na stole se slovy - to máš za to. Pořád jsem byla v klidu. Na zadek dostal až pět minut poté. To rozbil bráchovi dráhu. Samozřejmě to nebyl konec. Vztekal se i při oblékání, cestou v autě. Zklidnil se  až po příchodu do budovy školy. Tam zřejmě všechno proběhlo hladce. Žádné hlášení jsem neobržela. Sice trochu ještě šuměly stížnosti, že nedostal novou knížku, ale znovu jsem omlela své vysvětlení a byl klid. Jen nevím, jestli se to dá považovat za vítězství.

Dnes ráno jsem se ve školce dozvěděla , že spouštěčem byl nějaký dost zásadní problém s ponožkou...

2 komentáře:

  1. Mna moje ponozky naseru skoro kazdy den, predstav si plny suflik tych hnusnych tenkych, kazda rovnaka a predsa nie a ked uz vyberies dve co ako tak matchuju, tak ma jedna z nic ocko a ked je den naozaj debil, tak maju obe ocko.

    Krasne si to opisala, tak zivo, ze som to mala pred ocami! :-)

    OdpovědětVymazat