Babiččin krémák

Žila byla ... tajila , tajila ...  tak úplně s sebou do hrobu nevzala - recept svěřila nejoblíbenější vnučce, kterou jsem nebyla :) A vnučka - tedy má sestřenice - tají a tají. MDM (snacha) párkrát na naléhání MDF zkusila,no bez valného úspěchu. Já si  si roky říkala, že jednou na to nějak přijdu, ale do jen tak pokusů se mi nechtělo ( jsem lehko lakomá na plýtvání surovinami). Potíž při hledání byla totiž už s pojmenováním. V rodině se říkalo krémák , což je velmi zavádějící. Krém totiž neobsahuje ani vzdáleně. S přibývajícími zkušenostmi z kuchyně jsem usoudila, že muselo jít o cosi jako linecké těsto pod sněhem z bílků ( to se vědělo - v tom byl ten zakopaný pes pro všechny pokusy). Před pár lety jsem zahlédla cosi podobného v jakési kuchařce s prvorepublikovými recepty , ale zkoušku zase odložila (asi mě to úplně nepřesvědčilo). Čas od času jsem provedla sondu na Pinterest a z trochu jiného důvodu narazila na sympatický návod na zpracování bílků. Lineckou placku jsem taky našla a oba recepty založila. V posledních týdnech se mi z nějak v lednici nakupily bílky. Na dort Pavlova není čerstvé ovoce a tak jsem se odhodlala .

 

A bingo! 

Vyšel napoprvé a téměř dokonale ( příště jen uberu dobu předpečení placky a přidám množství marmelády)