jsem tu

a vlastně ani nevím proč. Občas někde narazím na kolonku "zájmy". Většinou ji ignoruji, ale nedávno jsem se pokusila zamyslet. Došla jsem k tomu, že se vlastně veškeré mé zájmy smrskly na rodinu. Smrskly asi není úplne přesné. Nikdy jsem neměla nějak vyjímečné koníčky. Jen na těch pár, třeba četba, ruční práce nebo sbírka porcelánových figurek , byl tak nějak víc klid. Záměrně nepíšu čas. Čas by se našel i teď, ale ten klid chybí. Klid na to si knížku nebo nový úlovek patřičně vychutnat, pokochat se... Když už to kolem vypadá, že se všichni ostatní věnují čemukoli, k čemu mne nepotřebují a já se jakž takž oprostím od nedokonale utřeného prachu, drobků na podlaze či nezalitých kytek a sáhnu po knížce, tak nezazvoní-li telefon, určitě se do rozečtené první maximálně druhé stránky ozve "mamíííí".... vzdávám se. Lépe řečeno dávno jsem se vzdala a v těch náhle vzniklých chvilkách volna dělám to, od čeho se snadněji odbíhá nalít pití, zkontrolovat domácí úkol, utřít prdelku nebo rozsoudit sourozeneckou bitku. Usedám k počítači a zapojuji se do diskuze kamarádek. Před pár měsíci mi právě jedna z nich, N, poslala link na jedny z mnoha (jak jsme pak postupně objevily) úžasných stránek - attic24. Lehounko jsme tomu propadly a tak si myslím, že od té doby mohu do kolonky zájmy psát jako kdysi - háčkování ;)