pátek 28. května 2010

polovinu roku

máme skoro za sebou a občas už dochází k tomu, že potřebuji zapsat něco do kalendáře na příští rok. Při hledání mamadiáře na rok 2011 jsem na stránkách Patagonie narazila na výzvu. Jednak skutečnou a jednak, pro mne, i obraznou a to napsat motivační dopis. Nikdy jsem nic podobného nedělala. Při posledním zaměstnávání se stačil životopis. Časy se mění....

Přemýšlím, proč nebo čím bych pro někoho mohla být užitečná. Chce se mi pracovat, zkusit dělat něco nového. Ne, že bych si připadala přímo nevytížená, ale s přibývajícím věkem dětí ubývají povinnosti přes den. Myslím si, že jsem celkem spolehlivá a zodpovědná, s víceméně prověřenými organizačními schopnostmi. Řídím auto, používám PC a v krajním případě jsem ochotná promluvit anglicky. Nevím, jestli tohle může stačit. Navíc si nedovedu představit, že budu někým řízená a kontrolovaná. Zvykla jsem si plánovat čas dost samostatně a případný zásah (nedejbože kontrola) MDH ve mne vyvolává skoro nelibost. Nejsem si jistá, zda jsem týmový hráč, lehko mne stresuje, když nejsem schopná včas nebo dobře splnit úkol. Už převládají negativa? Podtrženo, sečteno, asi bych se neměla pokoušet ani o ten dopis :))

2 komentáře:

  1. Ja by som predsa ten list skusila napisat a poslat, ked uz ho budes raz mat, uz to bude jednoduchsie copy-paste. Uplne chapem tie obavy, ale aj to, ze nie si timovy hrac moze byt v konecnom dosledku prednost pre niektoreho zamestnavatela, potrebujes samostatnu pracu, kde si ciele stanovujes sama, aj taka sa da najst.

    Ale mam aj back up plan, hackovanie, zahradnicenie, blogovanie, mozno obcas predat nieco cez Fler. Co ty na to? Vies ako by isli tie hackovane deky? Sama sa rozhodnes kolko objednavok si schopna vybavit :-)

    OdpovědětVymazat