Knedlíky

Houskové. Umím! Je mi skoro padesát a uuuž! :)) Doteď byly z pytlíku a nikdo si nestěžoval, ale já to těžce nesla. MDM je totiž, jako jednu z nemnoha složitých věcí v kuchyni (i kdyby to tu náhodou četla, tak snad promine) uměla a stále umí ;) Několikrát jsem se pokusila získat návod, ale vždycky to skončilo na vyjmenování ingrediencí. Množství znělo "asi tak" a " přiměřeně". Na to já nejsem. Já musím mít všechno přesně. Do metody pokus omyl se pouštím až v opravdu krajních případech a veeelmi nerada. Při jednom takovém tom tlachání matek při čekání na trénující dětičky přišla řeč na vaření právě houskových knedlíků. A bylo to! Druhý den byla v plánu koprovka a zrovna dorazil emailem slíbený recept. Suroviny patří mezi to, co doma mám snad opravdu vždycky. Hned první pokus vyšel úplně bez problémů. Ze strávníků si sice nikdo ničeho nevšiml, ale já jsem na sebe pyšná :))

Taková pohová sobota

aneb jak to zkrátka někdy/nikdy nevyjde. U výjezdů MDMD na zápasy v košíkové mimo Prahu se jako rodiče střídáme. Už jsem tak nějak byla na řadě. Plán, ve kterém nešlo počítat s účastí MDOD, která odjela na školní turnaj do spřáteleného města, byl jasný a na první pohled pohodový. Ráno vstanu a vypravím MLT, aby je MDH mohl odvézt na fotbalový zápas. Po jeho skončení si dají oběd u McD a pojedou domů. Já po jejich odjezdu budu mít přes hodinu čas připravit si v klídku trasu (Kolín opravdu neznám), auto (vyklidit a upravit sedadla), jídlo a vše potřebné. Jenže....
Těsně poté co jsem MDH vzbudila a zbývalo necelých patnáct minut do jejich odjezdu, volala MDMiL, že se jí asi! rozbila inzulínová jehla.  Takže já fofrem z pyžama a MDH do auta. Jen jsme po sobě ještě stihli hodit pár ošklivých vět a hrubé instrukce o dalším postupu. Za jízdy jsem honem do navigace vkládala radotínskou adresu fotbalového hřiště. Tam rychle kluky obléknou do dresů, informovat spřízněnou matku a už jsem ujížděla zpět. Ačkoli jsem se rozhodla použít dosud nevyzkoušenou trasu po novém městském okruhu a i s navigací přejela správnou odbočku, jsem cestu domů nakonec našla. Telefonicky jsme s MDH ladili plán - on za klukama na fotbal, já odjezd do Kolína. Hned jak jsem dorazila domů, patnáct minut před odjezdem na seřadiště, další telefonát od MDH. Po cestě uhýbal protijedoucímu autu a rozbil to svoje. V duchu řvu, že už snad pro dnešek stačilo! Sehnal příslib pomoci a tak jsem , v klidu!, mohla vyrazit. U školy, pět minut před časem srazu, nikdo. Po chvíli dorazila další hráčka s tatínkem. Marné telefonáty na trenérovo nedostupné číslo a nakonec zkrátka odjezd. V Kolíně mi trenér oznámil, že se tam náhodou sešli o půl hodiny dřív a když pak nikdo další nejel usoudili, že je to všechno a vyrazili...
 Ted už jsme všichni doma. MDH s MLT strávili půl dne s odtahovkou a v servisu, vynaložil celkem slušnou částku. Tchyně přežila - už měla píchnuto, takže situace zdaleka nebyla tak akutní, jak byla podána. A já? Já potřebuju panáka!

btw, ani toho nemůžu, protože, ač jdeme večer s přáteli na večeři, přijede zhruba v ten čas MDOD a bude potřebovat odvoz od školy domů ;)

Zaskočeni

letos nejsou zjevně jen silničáři :)), ale i já. Ano, říkali, že bude sněžit, ale koneckonců o minulém víkendu říkali, že bude 23°C, ale zapoměli říct, že "inverzních", takže na horách a na nás dole připadně pouhých 9°C s mrholením :), o předminulém říkali, že proprší a svítilo sluníčko - dobře si to pamatuju, protože jsem vlastně z důvodu počasí odpískala skautský výlet MLT a pak musela vymýšlet náhradní program, protože v tak pěkný den být doma bylo škoda... No tentokrát jim to vyšlo. I kdybych jim uvěřila sněžení, vůbec by mne nenapadlo, že sníh "zůstane" :)) Neřekla bych, že už je zem tak vychladlá...
 Zahradu vůbec nemám zazimovanou - listí neshrabané, kytky a keře neostříhané ;( , auto nepřezuté - to tedy ne vlastní vinou - od minulého víkendu se snažím MDH přesvědčit, aby už opravdu do toho servisu zavolal...
 Na procházku nejdu ani náhodou, takže vyrážíme do kina! Já plus tři na Hotel Transylvánia a MDH nás tam veze - odmítám riskovat ;) - a za odměnu si může dát agenta 007 :))

  brrr!

Dýňotvorba ;)

Kdepak. Nic nového. Klasika ;) Jen kluci se letos poprvé s vervou pustili každý do té své. Poprali se s tím statečně. My - já a MDH - jsme pak podle jejich návrhů  vyřezávali obličeje. MDH měl za úkol mumii - měl to rozhodně těžší :) Já nátlaku podlehla jen částečně - pusa musela být podle představ LP, ale jinak nic. A stejně měl radost ;)

Rubikova kostka

  I tu jsem stejně jako pár dalších věcí v dětství sice měla, ale ne tu úplně správnou. Na originál neměli naši ty správné styky ;) Asi proto, že jsem to v souvislosti s filmem Pelíšky doma zmínila, dostala jsem loni pod stromeček tu ve správných barvách ! Moje kdysi měla lehko jiné, např. fialovou ;( Nicméně tehdy se i s tou samozřejmě dalo pracovat. Nikdo z okolí na řešení nepřišel sám, ale aspoň se závodilo, kdo podle různě tajně získaných postupů, bude nejrychlejší. Moje nej kamarádka ML byla "samo" - jako ostatně ve všem - i originál měla ;)- lepší než já, účastnila se závodů vyšších úrovní , např s kluky z géčka, a já dodones vzpomínám na to, jak moc jsem si přála, aby zvítězila...

  Na to, jak sestavit první dvě řady jsem si hned po uchopení do rukou vzpoměla. Třetí jsem zkrátka nedala. Kostka skončila v šuplíku s tím, že až bude čas pomůže kamarád google ;)

  Nedávno jsem na při úklidu narazila a nedalo mi to. Hned první návod byl celkem srozumitelný a po pár pokusech s nakukováním jsem to dala z hlavy.

I pár triků se mi vybavilo ;)

Hurá! Dušička má pokoj. Kostka zase může do šupliku:)

Odměna

Mám za sebou pár ne úplně povedených dnů. Nic tragického, ale zkrátka se to občas nahrne. Každopádně jsem usoudila, že si zasloužím nějakou radost a vyrazila do místního megasekáče ;) pro matereiál na párání a následné háčkování. Ten bohužel nebyl, nedorazil. Mám zkoušet příští týden. Když už jsem tam ale byla .... ;)

Zbraně atakdále

  Někdy v průběhu léta jsem zaznamenala nové téma MLT - ono se nedalo nevšimnout, protože nejhlučnější hádky se odehrávají v autě - a to zbraně. Jedna z nejbouřlivějších diskuzí proběhla na téma, jak daleko dostřelí bazuka. Samozřejmě nechybělo ...a mamííí, kdo má pravdu?... Upřímně - netušila jsem a dodnes přesně nevím. Podobně jsem na tom i u otázek typu  - kolik nábojů má kulomet.
  Rozhodla jsem se chlapečky v tomto oboru trochu vzdělat resp. vzdělání zprostředkovat .První počin byla návštěva Vojenského muzea minulý víkend. Pro mne zabodovalo už tím, že vstupné je zdarma ;) Strávit by se tam dalo spousta času a taky jsme to náležitě využili :) Ani jsem nemusela moc nutit MDH k účasti ;) Jedinou nevýhodou byli poměrně přísní kustodi.
 Tuto sobotu byl dětský den v detašovaném pracovišti muzea v Lešanech. Neskutečné! Velký areál plný vojenské techniky. Děti plnily úkoly jako střelba z paintballové zbraně, ze vzduchovky, hod granátem (lehko jsem zavzpomínala na hodiny TV a branné výchovy) atd. Zlatým hřebem soutěže , z pohledu MDH, byla rozborka a sborka samopalu vzor 58 - to pro změnu na svá zelená léta vzpomínal on :)) Výhrou byla jízda v ótépéčku po tankodromu. V rámci programu kluci měli v rukou snad všechny dostupné zbraně, prolezli kdejaký tank a dokonce seděli za volantem panduru. Prošli jsme další expozice z první a druhé světové války i hangár se simulovanou bitvou u Ostavy - prošli jsme zákopem pod tankem za zvuku střelby a výbuchů. Určitě jsem ve výčtu zážitků na spoustu zapoměla. Nadšení nebralo konce! Šest hodin Family Fun! :) A zase zadarmo! Armáda se má, ale náborovému stánku jsme se obloukem vyhnuli :)
 Další na řadě bude Muzem policie :)