úterý 19. listopadu 2013

Ledvinky

Nevím, jak se tohle jídlo jmenuje správně. My tomu zkrátka říkáme ledvinky ;) Už v dětství jsem to milovala. Babička a pak i MDM je podávaly s houskovým knedlíkem. MDH projevil přání mít je s rýží. Při každodenním vaření vítám každý nápad - navíc jsem už nějakou dobu na ně měla sama chuť ;) Sice to znamená vymyslet ještě jídlo pro zbytek rodinky, protože už mě unavuje věčné "to sníš!" ;), ale tahle část klanu se dá odbýt i polévkou a chlebem s marmeládou nebo třeba palačinkama.  :))
 Nejdřív je potřeba ledvinky nakrájet. Kupuju jich skoro dvojnásobné množství, abych mohla okrájet jen to "hezké". Pak je dlouho proplachuji horkou vodou. Nakonec studenou.


A šup s tím na zesklovatělou cibuli. Pepř, trošku vody a dusit a dusit, ale jen chvíli , plus mínus patnáct minut.


Vydusit do tuku - terminus technikus - pár let mi trvalo než jsem pochopila :)) a nejen u ledvinek...
Zaprášit moukou, přiklopit a chvíli nechat a pak míchat a míchat, aby se to nepřipálilo, ale hezky zezlátlo. Nakonec přilít přiměřené množství vroucí vody. A mňamka - tedy pro mně - je hotová!

2 komentáře:

  1. Taky je občas dělám, většinou s rýží, a ještě přidávám smetanu:-))
    Ale fakt je, že mí strávníci zrovna nejásají:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Vzpomínám na ně jako na příjemný zážitek z dětství. Jen jsem ještě nikdy neměla odvahu je zkusit. A mívali jsme je zásadně s rýží.

    OdpovědětVymazat