Červená

je moje barva číslo jedna. V obchodech na sobě pozoruji něco jako magnetismus. I když jdu cíleně po něčem jiném stejně se přistihnu u prohlížení čehokoli červeného. Toho je všude celkem dost. Kamenem úrazu jsou pro mně boty. Když už jsou červené, většinou nemají správný odstín nebo styl. Když jsem nedávno při útoku téměř letního počasí byla nucena vyndat loňské, předloňské (a možná i předpředloňské), trošku už mi připadalo hanba v nich jít. Vytahané gumičky, lehko okopané špičky ;(  Začala jsem se celkem intenzivně, ale neúspěšně rozhlížet po obchodech. Už jsem propadala lehko panice ;), když dneska cestou do kina... zbývalo deset minut...využila jsem chvilkové nepozornosti MLT a vešla do prodejny. Byly tam, jeden pár v mé velikosti a ve slevě. Jupíííííí! Rozhodnuto bylo snad v minutě. I paní prodavačka byla zaskočena rychlostí výběru. Ale skutečně nebylo o čem přemýšlet ;)

Jsou moje.