ty se hodí leda

tak na štrůdl - napadlo mne při pohledu na výběr jablek v supermarketu. Zaměřená na nákup vitamínů,  jsem už už chtěla odejít, když mi blesklo hlavou - proč ne? Takže šest jich nakonec skončilo v nákupnív vozíku. Vitamíny obstarají zlaté kiwi ;) Dnes ráno jsem se zmínila před LK, co chystám a rovnou jsem se toho musela pustit. Je to jedno z jeho oblíbených jídel. Chtěl moc pomáhat, ale bohužel u toho to zrovna moc nejde. Nic se nemíchá, neváží... Teda aspoň já ne. Kupuju těsto hotové, chlazené.

Tak jen nakládal nastrouhaná jablka ;)

Ještě potřím máslem

Tentokrát na mřížku ani nepřekládám :))

už několikrát

během posledních let jsem se pokusila o cookies, o ty pravé chewy chocolate chip. Dokonce i pravý kanadský návod od  dcery MDH selhal. Podezdřívám ji, že úmyslně zatajila nějakou podstatnou ingredienci ;) Zkrátka nikdy nebyly jako ty, co jsem ochutnala v Kanadě, ať už hotové koupené nebo jako polotovar - těsto v jakési papírové konzervě ve tvaru válečku, který se po rozbalení pouze nakrájí na plátky, z kterých se udělají kuličky na plech a je to.  Děti loudí a loudí...
I give up! ;) Koupila jsem krabičku v M&S.
Takže

a pak

a šup do trouby. 160°/15min
Ještě horké na plechu jsem fotit nechtěla a po přeložení na mřížku, než jsem došla pro foťák, dopadly takhle ;)

Chutnaly... ani nevím, jak. Nedostala jsem šanci :)

kocour je pryč

myši mají pré! ;) Nevím, jestli to v originále má zrovna tenhle smysl, ale já, když MDH vytáhne paty, se pouštím  do aktivit, u kterých bych jen velmi nelibě snesla rady a co horší, snad i pomoc ;) Takže  provozuji (ať už vlastnoručně či s pomocí) čištění lustrů a koberců, tapetovaní, malování, stěhování nábytku, úklid skříní a podobně. Tentokrát byl jeho odjezd celkem náhlý, takže ani plány jsem neměla. Jen tak jsme s mámou povídaly o budoucnosti pokoje MLT jako školáků a už to bylo! Nápad! Konečně zlikvidovat potrhané tapety, pod nimi ukrytou původní zelenou barvu, konečně pověsit zpět tu samovolně, tu s dopomocí popadané obrázky. Na to všechno si ale sama netroufám. Honem k pc a najít malíře. Kamsi jsem zadala zakázku a hned jeden volal, přijel , vybrali jsme barvu a domluvili termín. V pondělí nastal den D. V devět dorazil, vymaloval, odjel. To by bylo.
Jenže - o víkendu jsem MLT neprozřetelně slíbila koupit samolepky na zeď. Dokonce jim dala i vybrat ;) LP byl po prohlídce dvanácti možností okamžitě hotov s výběrem - příšerky. LK, podle očekávání, prošel přes dinosaury, rytíře, zviřátka k závěru, že ozubená kola. V neděli jsme náhodně koupili pro LP  mimozemšťany - předčili i ony příšerky, ale stroj nikde! Naštěstí se mi podařilo zajistit jeho přesun do kamenného obchodu. Dnes jsme pro něj zajeli (i velmi nepříjemnou prodavačku jsem vydýchala) a nalepili. Ne, neproběhlo to tak hladce, jak by se zdálo. Nedočkavci se nenechali umluvit na čekání na pomoc MDD. Rychle, honem, ať už to je! Pokyn - Ty seď a ty drž!- nevyšel. Jeden poskočil, druhý se podíval, cuknul a fialový Alien se slepil na půl ;(  Málem letěl do koše. Několik dlouhých minut jsem ho pracně rozlepovala. Asi jsem opravdu byla hodně nepříjemná, protože pak už to bylo lepší ;) Z výsledku jsou oba úplně nadšení. Jen nevím, co na to řekne kocour ;)

poslední dobou,

vlastně už to trvá dost dlouho, mám daleko víc než na čokoládu chuť na kus masa (skoro mně šokoval slastný pocit, když jsem si nedávno v restauraci dala vepřový steak z krkovičky) nebo aspoň něco slaného. Když jsem zahlédla recept na Cheesy Nibbles od Attic24, hned jsem opsala a rozhodla při nejbližší příležitosti zkusit. Takže máslo , mouka, sýr - naváženo, připraveno

krok 2

krok 3

a ta dááá

aneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž ;) Kde jsem udělala chybu? :))

včera večer

se mi podařilo dokončit poměrně vleklý projekt. Jeden polštář už jsem měla dávno hotový (tak dávno, že už pomalu bude zralý na vyprání) a druhý ne a ne dokončit. Všechny squares už byly jednou hotové a dokonce i pospojované. Nezdál se mi rozměr a při podrobném zkoumání jsem zjistila, že jsem celou dobu vynechávala 1ř.o. mezi skupinkami 3dl.sl. ;(  Takže jeden po druhým pěkně rozpárat a zase hezky uháčkovat. Celkem otrava. Snad to stálo za to ;)
jedna strana

druhá strana                                                                                                    

celé dílo ;)                                                                                                      

zima je zpátky

a já nějak nevím, jestli z toho mám mít radost. Pravda letos jsme toho ještě moc nenalyžovali a trošku mne o víkendu znepokojily skoro rašící pupeny na stromech, ale to dnešní ranní náledí se mi ani trochu nelíbilo.  Cesta do školky trvala třikrát tolik než jindy, dětem museli přesunout výlet na neurčito. MDD nejen, že čekala na autobus do školy půl hodiny a tím pádem přišla pozdě, ale navíc zapoměla domácí úkol, takže jsem měla o náplň postaráno. Kolem desáté už silnice vypadaly lépe i bez zásahu silničářů. Tak jsem stihla kávičku  a kromě nákupu jsem si udělala radost ;)

tak máme

doma skoroškoláky ;) Dnes jsme s MLT byli u zápisu. Čtyři stanoviště hodnocená čtyřúrovňovou stupnicí. Pot mne polil hned u prvního. Zpěv s vytleskáváním taktu, určování hudebních nástrojů, skákání panáka, po jedné (levá/pravá) noze a tak podobně. Malá katastrofa - v naší nehudební rodině není ani bubínek natož něco složitěšjího. Navíc hned u první paní učitelky se LK ohradil proti oslovení. S tím, myslím oslovení, budou zřejmě i v budoucnu problémy. Měla bych asi chlapečkům vymyslet nějaké taktní upozornění - cezení požadavku přes zaťaté zuby se založenýma rukama není úplně nejvhodnější způsob. Během velmi krátkého času se před každou třídou vytvořila poměrně slušná fronta uchazečů. Pak jsme se rozdělili já a LP a MDH s LK. V další místnosti - počty -  jsem měla lehké déjà vu. Seděla tam paní učitelka, která jako by vypadla z oka mé ne příliš oblíbené profesorce dějepisu. I ona byla stejně ´sympatická´. Ta, jako první, měla zvídavé dotazy typu, zda chodíme na logopedii a jestli opravdu obdélník je ve srovnání se čtvercem čára. Další v pořadí bylo stavění kostek s pokyny dopředu, dozadu, vedle, na... Co je pro dva proti sobě sedící dopředu a dozadu? LP sice byl upozorněn, nicméně chápu, že pokládat kostku "za" mu přišlo logické z jeho pohledu a ne z pohledu učitelky. Poslední stanoviště - kreslení a vyprávění, proběhlo celkem hladce, tedy až na to, že se učitelky ohrazovaly s tím, že jsme u nich už byli - asi jsou si chlapečkové vážně podobní, když ani různá barva košil nepomohla :)- a na již zmíněné dotazy ohledně logopedie. Konečně.  MDH při čekání na náš team stihl pořídit fotokopie dokladů . Pak závěrečné papírování a pár slov se školní psycholožkou o dvojčatech a je to!  Schopen odveden!
Nicméně MLT i nadále na dotaz, zda se těší do školy, odpovídají NE. Silný dojem na ně totiž udělala poznámka MDMiL, že ve škole se musí jen sedět a poslouchat ;) Uvidíme...