nerada to

při tom všem těšení se přiznávám, ale i jaro má své stinné stránky. Minimálně jednu. Jarní sluníčko nekompromisně odhalí špinavá okna. A že jich tu mám! Třicet tři. Různých velikostí. Od úzkých až pod ty až od podlahy. S otevírací venkovní mřížkou. Prach, špína a otisky dětských prstíků a kočičích tlapek. Zhruba dvakrát do roka se mi zasteskne po panelákovém 3+1 z mého dětství ;) Dnes jsem podlehla nečekanému přílivu vlastní energie. Připravila vše potřebné a první čtyři umyla. Teda, upřímně, ne tak docela. Ven se mi do teplot stále ještě pod nulou nechtělo a tak oboustranně umytá jsou jen ta dvě, co lze snadno otevřít a umýt z tepla obýváku. Při té příležitosti mi padl pohled o těch třicet čtyřicet centimetrů stoličky výš. Pavoučci se přes zimu taky činili. A dětičky na sedací soupravě taky. To jsem sice nedělala po zimě poprvé, ale nadrobeno mezi polštáři bylo dost a dost. Nejdřív kolečko s vysavačem a nástavcem na pavučiny a druhá fáze pod polštáři. Ještě fofrem vytřít. Vyvoněno, naklizeno. Nejradši bych na dveře pověsila ceduli "pavoukům a dětem vstup zákázán" a na okna zvenku pro kočky "neťukat" ;)